Tým chirurgů českolipské nemocnice rozvíjí laparoskopické operace tlustého střeva
10. 8. 2011 Českolipský deník
Rozhovor s MUDr. Petrem Chmátalem
MUDr. Petr Chmátal, ředitel nemocnice a také chirurg
Tým chirurgů českolipské nemocnice rozvíjí laparoskopické operace tlustého střeva
Česká populace drží smutné světové prvenství v počtu nádorových onemocnění tlustého střeva. Kromě správné diagnózy je pro úspěšnou léčbu nutné odstranit zasažené části střeva.
Česká Lípa - Chirurgové v českolipské nemocnici nabízí nemocným operaci tlustého střeva laparoskopickou metodou. Důvod, proč se ani Nemocnice s poliklinikou Česká Lípa nehodlá vyhýbat této moderní metodě a vlastní operační postup vysvětluje MUDr. Petr Chmátal, předseda představenstva českolipské nemocnice a zároveň zkušený chirurg.
Českolipská nemocnice začala nabízet pacientům odstranění nádoru tlustého střeva laparoskopickou cestou. Neměla s tím začít již dříve?
Laparoskopické operace trávicí trubice jsou náročné na operační techniku a peníze. Navíc, prosazení moderních postupů žádá určitý čas. Bylo nutno též vytvořit tým chirurgů, kteří tyto operace provádí. Musíme mít jistotu, že nová metoda splňuje požadavky bezpečnosti a hlavně, že je medicínským posunem vpřed – k lepším operačním výsledkům či ke zlepšení komfortu pacienta. Laparoskopická resekce střeva tyto podmínky splňuje. Chci ale říci, že ne každý pacient je k této metodě vhodný a chirurg při návrhu operace musí postupovat individuálně.
Kdy se chirurg rozhodne pro využití laparoskopie?
S humorem chci říci „u mladého a zdravého člověka“. Ale je-li člověk mladý a zdravý, obvykle není pacientem na resekci střeva. Teď vážně. Chirurg navrhne tuto operaci po prostudování dokumentace kolegů z širšího týmu. Jeho rozhodnutí ovlivňují gastroenterolog, internista, anestesiolog i patolog s onkologem. Z čistě chirurgického pohledu by měl být zajištěn dobrý vizuální přehled v operačním poli. K laparoskopickému výkonu nejsou přízniví pacienti po opakovaných břišních operacích nebo po proběhlých břišních zánětech. Technika také klade vyšší nároky na adaptabilitu oběhového a dýchacího systému, není vhodná pro těžké kardiaky nebo při významném omezení plicních funkcí. Z druhé strany může být výhodná u obézních či immobilních pacientů. Chirurg tedy musí zvážit řadu okolností. Laparoskopie umožňuje operovat s několikanásobným zvětšením, což přináší přesnější identifikaci struktur. Na druhé straně, jak jsem uvedl, může se obtížně vyrovnávat se srůsty v břiše a klade vyšší nároky na kardiopulmonální systém.
Jak laparoskopická operace tlustého střeva probíhá? Jaké vybavení a znalosti chirurgové potřebují pro její uplatnění?
Myslím, že veřejnost již zkušenosti s laparoskopickou technikou má. Obecně lze říci, že po anatomické stránce laparoskopická operace střeva provádí to samé, co operace tzv. klasická. Rozdíl je v přístupu. Chirurg místo otevření břicha širokým řezem využije možnosti zasunutí nástrojů dovnitř z malých vpichů a poté operuje v uzavřeném prostoru podle obrazu ze zasunuté videokamery. Vybavení je dnes standardní, stejně jako operační postup. Technika zahrnuje videokameru s monitorem, insuflátor CO2, koagulační jednotku, odsávací i záznamové zařízení. Operace se provádí speciálními nástroji s drobnou pracovní částí, na dlouhé tyčce s klešťovým ovládáním.
Je již v obecném povědomí, že pro pacienty znamená použití této metody zejména šetrnější způsob chirurgického zákroku... Lze konstatovat i další argumenty?
Platí obecné výhody laparoskopické techniky. Šetrnější výkon, snížení pooperačních bolestí, rychlejší rekonvalescence, kosmetický efekt, nízké procento kýl v jizvě a některé další.
Jaká je pooperační péče a „úspěšnost“ těchto operací?
Statistika dlouhodobých výsledků se v širších sestavách neliší od operací klasických a je úměrná stadiu nemoci. Pooperační péče je modifikována rychlejší rekonvalescencí pacientů. Přínos mají i laparoskopicky asistované výkony, tj. takové, u kterých se podstatná část operace provede laparoskopicky a dokončí se klasickým způsobem. I u těchto operací pozorujeme větší spokojenost našich pacientů.
Moderní postupy nejsou nijak levné, laparoskopii nevyjímaje. Jaké jsou ekonomické souvislosti jejího uplatnění?
Z ekonomického pohledu je laparoskopická technika mnohem nákladnější než operace tak zvaně klasická. Sama cena využívaných přístrojů se pohybuje od 1,5 do 3 miliónů. K operaci se dále využívají jednorázové nástroje, jejichž cena je v řádu tisíců korun za jeden kus. Moderní postupy skutečně stojí peníze. Nicméně myslím, že pokud nebudeme reflektovat technologický pokrok, mohli jsme zůstat u metod ranhojiče předminulého století. Jiná otázka je, jakým způsobem zajistit v systému zdravotního pojištění dostatečné úhrady. To je otázka politická a čtenáři jistě vnímají aktuální změny a návrhy. Laparoskopická operativa je jednou z oblastí, kde se uvažuje o zavedení spoluúčasti pacienta, takže je klidně možné, že za operaci, o které se bavíme, budou pacienti v budoucnosti připlácet.
